Listopad 2014




Jormungandr

1. listopadu 2014 v 23:37 | Keta |  Loki
Ten nejkratší, nejjednodušší příběh na světě, který mi v mojí lenosti naprosto stačí jako studie Jormungandrova charakteru. Napsala jsem ho asi před rokem a celou dobu mi ležel v dokumentech s tím, že bych se nad ním měla víc zamyslet a něco víc k němu dopsat. Nestalo se, proto ho sem dávám takový, jaký je.


Jormungandr

Velký zlatý sál byl tichý a nehybný. Loki měl pocit, jako by snad nedýchal.
"Byl jednou jeden muž," řekl Jormungandr, hlasem tak jemným, že se skoro zdálo, že ticho vůbec nenarušil a jeho vibrace jsou součástí samotného vzduchu. "Který chtěl pít. Cítil, že to potřebuje."
Na okamžik se odmlčel. Z pusy mu vystřelil úzký rozeklaný jazyk, ochutnal vzduch a zase zmizel.
"Protože umíral žízní," osvětlil.
Jormungandr po svých slovech zamyšleně pokýval hlavou, jako by si znovu opakoval v mysli a shledal je uspokojivými. Jeho posluchač nereagoval. Lokiho oči zůstaly pevně upřené na prázdný trůn, který se nad ním hrozivě tyčil. Měl pocit, že ho ten zlatý kolos volá, ale neopovážil se přistoupit k němu blíž a dotknout se ho. Alespoň prozatím.
"Žíznivému muži se podařilo najít studnu," pokračoval jeho syn klidně. "Zaradoval se. Naklonil se přes okraj, ale ať se snažil sebevíc, nedosáhl k vodní hladině, která se třpytila na jejím dně."
Jormungandrovy tmavé oči se odvrátily od Lokiho nehybné figury a taky na okamžik spočinuly na zlatém trůně nad nimi. "Byla to stará a rozbitá studna, takže neměla rumpál, díky kterému by se muž k vodě lehce dostal."
Na Lokiho tváři se na zlomek okamžiku objevil drobný úšklebek, ale zmizel dřív, než ho hadí oči stihly zachytit.
"Žíznivý muž byl zoufalý," pokračoval Jormungandr, stále stejným nevzrušeným tónem. "A tak dlouho se nad studnu nakláněl, až přepadl a zřítil se do jejích hlubin."
Svět jako by zadržel dech.
"Žíznivý se utopil," řekl Loki.
Jormungandrovi se na tváři objevilo něco, co by mohlo být úsměvem, kdyby to v sobě neslo alespoň špetku radosti. "Ironické, nemyslíš?"