Dodatky ke komixům od Savu0211 - Alternativní příběh (1. část)

14. června 2013 v 15:28 | Keta
Příběhy nikdy nebyly tak populární jako komixy... ale možná můžeme udělat kompromis. Co takhle příběh plný obrázků? :)
Konečně jsem v sobě našla odvahu přeložit tenhle alternativní příběh, co Savu nakreslil/napsal, tak tady to je.
Příběh má celkem čtyři části.

Překlad by me

http://fc04.deviantart.net/fs70/i/2012/187/3/b/taka_alternative_theory_by_savu0211-d565v70.jpg

Taka se narodil jako Mufasův nevlastní batr. Sdíleli otce, ale měli rozdílné matky. Taka nejprve žil se svou matkou, ale ta se ke svému jedinému lvíčeti chovala krutě a chladně.




Jednou brzo ráno se Kawa objevila pod Lví skálou a zavolala Ahadiho. Chtěla, aby si přišel pro svého syna, protože se o něj už nechtěla starat.
Uru zabolelo, když spatřila bývalou lásku svého partnera. Nikdo netajil, že si krátce před Mufasovým narozením Ahadi našel jinou lvici a výsledkem bylo další lvíče. Ale jejich vztah netrval dlouho a Ahadi se vrátil ke své pravé lásce s prosbou o odpuštění. Uru se nedokázala vzdát své lásky, i poté co se dozvěděla, že je Ahadi otcem. Byl to pro oba těžký čas.
Ale až doteď Uru nikdy nespatřila Kawu ani jejího syna. Byl hubený a vypadal jako jeho matka. Volal svou maminku, ale ona ho beze slova opustila. Kawa promluvila jenom k Ahadimu a řekla, že se ji nemá snažit najít a že Taka je už jenom jeho syn, ne její. Jestli ho taky nechce, může ho poslat do pouště a může dál šťastně žít s Uru a svým prvorozeným.


Ahadi miloval svého mladšího syna a Taka chtěl trávit veškerý čas s ním. Po tom, co jeho matka odešla, Ahadi byl jediný s kým se Taka cítil spřízněný.
"Takže je to pravda? Vážně jsi králem Lví říše? Máma mi to nikdy neřekla!"
"Ano, jsem králem Lví říše, synu."
"Páni, takže já jsem princ?"
"Ano, to jsi, Tako. Stejně jako tvůj bratr Mufasa."
"Znamená to, že jednoho dne budeme taky králové?"
"Hm... časem se uvidí."
Ahadi mohl Takovi říct, že králem nikdy nebude, ale nechtěl mu zlomit srdce po tom, co už tolik ztratil. Budoucí král byl jen jeden, jeho prvnorozený syn Mufasa, přinejmenším proto, že byl na rozdíl od Taky synem krále a královny. Ahadi doufal, že to Taka pochopí, až bude starší.


Zatímco se svým otcem měl Taka skvělý vztah, s Uru to bylo jen horší a horší. Při ranní koupeli se vždy se svým nevlastním synem musela prát. Obvykle by se něčemu takovému zasmála, ale z nějakého důvodu to s Takou bylo jiné. Věděla, že nikdy svého nevlastního syna nebude milovat. Starala se o něj, jako by se starala o každé lvíče, které by potřebovalo pomoc, ale až příliš jí připomínal svou matku - lvici, která jí málem vzala její lásku. Uru se snažila své city před Takou skrývat, ale často to nebylo jednoduché.


Lvíčata rostla až se z nich stali dospívající. Taka přijal fakt, že se k němu jeho nevlastní matka nedokáže chovat jako k vlastnímu. On sám ji taky nebral jako svou matku. Samozřejmě, že Mufasu milovala víc než jeho, i když to před ním vždy skrývala a ujišťovala Taku, že jsou si s Mufasou rovni. Ale Taka Znal pravdu. Nebyli. Že Uru chtěla, aby se králem stal její vlastní syn bylo pochopitelné, ale Taku nejvíce ranilo, že jeho vlastní otec ani nezvážil možnost, že by se králem mohl stát on. Jeho otec pro něj znamenal vše a Taka si byl jistý, že mu celou dobu lhal. Ahadi vždy říkal, že mezi ním a Mufasou nedělá rozdíl, ale kdyby ne, proč mu tedy nedal šanci?
Jeho matka ho opustila jako lvíče, ale ona alespoň byla upřímná. Nechtěla ho, tak se ho vzdala. A Taka teď byl přesvědčený, že ho ani jeho otec nechce, ale místo toho, aby se ho vzdal, hrál milujícího otce a lhal.


Mufasa se pokusil svého mladšího bratra, kterého zklamalo, že nedostane trůn, utěšit.
Pokusil se mu vysvětlit, že být králem není vždy příjemné.
"No tak, Tako. Být královým bratrem je skoro stejné jako být králem! Jen na sebe nemusíš vzít veškerou zodpovědnost. Jestli budou ve Lví říši problémy, bude mou povinností je vyřešit, zatímco ty si budeš moct užívat hezkého dne."
"Myslíš, že já bych je vyřešit nedokázal?" odvětil Taka.
"Tak to nemyslím, Tako! Ale podívej, byl jsem zasnouben se Sarabi ještě před tím, než jsem ji vůbec poznal. Ty máš ještě čas a můžeš si sám vybrat. Tvoje budoucí partnerka nemusí být princezna nebo šlechtična."
"Ahá, no jasně, Mufaso, vsadím se, že jsi se Sarabi velmi nešťastný," zavrčel Taka. "Je milá, laskavá, krásná a inteligentní, navíc ti jí nikdo nenutí. Mohl bys to zasnoubení klidně zrušit, kdybys ji nechtěl. Ale kdo by takové lvici odolal? Samozřejmě, že jsi přijal. Zamilovali jste se na první pohled. To není tajemství."
Mufasa si povzdechl. "Tak co chceš dělat, Tako?"
"Myslím, že radši odejdu..."
"Cože? Kam chceš jít?"
"Nemůžu si snad svobodně vybrat? Kamkoli, kde se mě nikdo nebude snažit utěšit jako malé dítě."
"Ale co mám říct mámě a tátovi? Budou chtít vědět, kde jsi!"
Taka se ohlédl ke Lví skále. "Řekni jim, co chceš. Já jdu."


Taka došel až na hranici Lví říše. Uvědomil si, že ještě nikdy tak daleko od Lví skály nebyl. Ale už se nemohl vrátit.
Země za Lví říší byla o tolik jiná. Byla suchá, téměř bez rostlin a zvířat, ale on šel dál, dokud ze Lví říše nezbyla jen zelená šmouha na obzoru.


Brzo ráno Taka zaslechl nějaký zvuk. Uvědomil si, jaký má hlad a rychle vstal. Možná má štěstí a povede se mu chytit něco k jídlu.
Ale ne, místo kořisti našel jen skupinu nepříjemně se tvářících lvic.
"Jsi něčí zvěd?" zavrčela jedna z nich.
Taka zavrtěl hlavou.
"Tak odkud jsi?"
"Ze Lví říše," odpověděl Taka krátce.
"Vážně? Nevypadáš jako lev ze Lví říše."
"Jak teda vypadám?"
Lvice na něj okamžik hleděly. "Zapomeň na to," řekla jedna z nich. "Jsi tu sám?"
"Ano. Nikoho jiného nepotřebuji."
Lvice se zasmála. "Opravdu? Jestli tu zůstaneš sám, určitě umřeš." A s těmi slovy se lvice zase daly do pohybu.Taka za nimi rozčileně hleděl, dokud se lvice v čele skupiny neohlédla: "Tak na co čekáš? Nenapíšu ti pozvánku; poběž!"
Taka bez odpovědi následoval.


Lvice Takovi dovolily, aby šel s nimi, ale většina z nich si ho moc nevšímala. Až na jednu.
Jmenovala se Zira. Po lovu přišla za Takou a podělila se s ním o svou kořist.
"Potřebuješ se najíst," řekla.
Ale Taka byl podezíravý. "Proč mi pomáháte?" zeptal se.
"Byl bys radši, kdybychom tě nechaly umřít?" usmála se.
"Neodpověděla jsi na mojí otázku."
"Víš, jsme jen pár mladých lvic a žijeme v krutém světě. Existuje hodně hloupých toulavých lvů, ale ty očividně nejsi jedním z nich. Nic víc v tom není."
Taka se na ni pozorně zadíval. Jedno z jejích uší bylo roztržené a už předtím si všiml, že i ostatní lvice mají podobná zranění.
"Ale pověz," přerušila Zira jeho myšlenky, "jestli jsi směl žít ve Lví říši, jaké šílenství tě donutilo odejít? Udělal jsi nějakou hloupost?" Zasmála se.
"Ne, odešel jsem dobrovolně, protože jsem chtěl."
"Vážně? Tak to jsi zvláštní. Kéž bych tam mohla žít. Musíš být neuvěřitelně rozmazelný, jestli ti Lví říše nepřipadá dost dobrá."
"Ano, jsem nesmírně rozmazelný," zabručel Taka. "Tolik, že mi nevadí žít s tuláky."
"Co? Dávej si pozor na jazyk!" zavrčela Zira.
"I moje matka byla tulačka. Netvrdím, že je na tulácích něco špatného. Opustila mě, když jsem byl ještě lvíče," Taka obrátil oči v sloup.
"Aha," řekla Zira. "Takže hodný chlapeček chce následovat v maminčiných stopách?"
"Ne," Taka zvážněl. "Jednoho dne chci následovat ve stopách svého otce."


Takovi se líbilo žít se lvicemi. Bylo to, jako kdyby si našel vlastní smečku.
Lvice pro něj lovily a on vždycky jen počkal, až se vrátí.
Taka věděl, že jednoho dne bude jeho úkolem smečku ochránit. Prozatím nikomu neřekl o svém urozeném původu. Ale rozhodl se, že jednoho dne své lvice zavede na Lví skálu.


Ale klid a mír netrvaly dlouho. Jednoho dne, když byly Zira a ostatní lvice na lovu, přišel cizí lev a prohlásil, že je vlastníkem země. Taka se pokusil svou pozici obhájit, ale marně. Cizí lev byl mnohem starší a silnější než on.
Jednou ranou srazil Taku k zemi. Taka pocítil strašlivou bolest na tváři. Útočník zasáhl jeho levé oko jedním ze svých drápů. Zpanikařený Taka utekl, než mu lev mohl vážněji ublížit.


Taka se cítil ztracený. Nemohl se vrátit ke lvicím, i kdyby se jim povedlo cizího lva odehnat. Když je takhle zbaběle opustil, Zira se svou smečkou ho už určitě nechtějí ani vidět.
Možná by se měl vrátit na Lví skálu a přiznat, že nedokáže žít sám... Taka si povzdechl.
Najednou něco zaslechl. Za skálou se schovávaly tři mladé hyeny a rozumovaly, co tu dělá a jestli je nebezpečný.
Ale Taka na ně neměl chuť zaútočit.
"Co se ti stalo s okem?" zavolala jedna z hyen z jejich skrýše.
Taka si odfrkl, ale neodpověděl.
"Udělal ti to pakůň?" ptala se hyena dál.
"Ne," zavrčel Taka.
"Tak slon?"
"Udělal mi to lev," křikl Taka a doufal, že se s ním hyeny přestanou bavit.
"A proč ti to udělal? Provedl jsi něco?"
Taka se zhluboka nadechl a lehl si. Chtěl si odpočinout, tak na chvíli zavřel oči. Zaslechl, jak tři hyeny vylezly z úkrytu a dál o něm mluví.
"Vypadá divně. Na lva je moc malý a podívej na tu hřívu - skoro žádnou nemá. Možná je nemocný?"
"Myslím, že je prostě ještě mladý, Banzai..."
"A co tady dělá?"
"Jenom tak leží..."
"Kde má smečku?" Banzai se nervózně rozhlédl.
"Vypadá to, že je tu sám," odpověděla Shenzi.
"Ale jaký lev by do naší země přišel sám?"
Shenzi pohlédla na Taku. "Tenhle. Možná nemá žádnou smečku."
"Chudák," zamumlal Banzai.


Shenzi a její přátelé se o něj postarali. Hyenám se mohlo hodit přátelství se lvem a Taka nevypadal nebezpečně. Z nějakého důvodu jejich trio přijímal a obdivoval velikost jejich klanu. Ale vždy mluvil jenom s Shenzi. Byla ze všech hyen nejchytřejší a všimla si, že často chodí na hranici mezi Lví říší, Vyhnanstvím a Říší Stínů, kde žily hyeny.
"Hledáš někoho?" zeptala se Shenzi. Tajně Taku následovala až k hranicím.
"Co tady děláš?" zavrčel Taka. Shenzi ignorovala jeho rozhořčení a rozhlédla se po zemích před sebou.
"Lví říše je nádherná. Je tam všechno, co jeden potřebuje k pohodlnému životu. Zajímalo by mě, proč lev jako ty, co měl veškerá práva tam žít, odešel, aby mohl žít se smečkou chudých lvic v pustině. Asi jsi šílený nebo něco takového."
"Něco takového docela sedí," odpověděl.
Shenzi se zazubila a Taka cítil, jak ho propaluje pohledem. Začala se typicky hyením způsobem pohihňávat.
"Už chápu, je to kvůli jedné malé sladké lvici, nemám pravdu? Jak roztomilé, ale bohužel to je zakázaná láska, protože ty jsi princ a ona je jen obyčejná toulavá lvice. Tak jsi musel učinit těžké rozhodnutí a opustit svůj domov, svůj královský život a běžet za ní, protože tvoje srdce... AU!" Taka Shenzi prudce uhodil tlapou.
"Zmlkni! Tvoje blábolení je nesnesitelné."
"Ale nemám právdu?"
Taka si povzdechl. "Ne..."
"Ha!" vykřikla Shenzi. "Ale počkat: jestli ji máš rád, proč se k ní nevrátíš?"
"Protože jsem příliš slabý. Všichni mi všechno seberou. Můj bratr bude králem, protože je silnější než já, ten cizí lev určitě získal mou smečku, protože je silnější než já..." Taka se zhluboka nadechl.
"Pak musíš na ostatní udělat dojem jiným způsobem."
Taka na Shenzi překvapeně zíral.
"Co... co je? Řekla jsem něco špatně?" lekla se Shenzi.
"Ne, jen mě překvapilo, že něco takového slyším od hyeny. Skoro to vypadá, že máš v hlavě mozek."
"Dík," zavrčela Shenzi. "Dobrou noc," zamumlala a odešla do svého pelechu.
Taka dál hleděl na hvězdy a na tváři se mu objevil úsměv.


"Kde jsi byl?!" zavrčela Zira. "Hledala jsem tě všude! Myslela jsem, že jsi těžce raněný nebo něco takového, ale místo toho tě najdu tady, s hyenami! Děláš si ze mě legraci?! Proč jsi se nevrátil? Myslela jsem, že jsme smečka. To je ve Lví říši normální, takhle opustit vlastní smečku? Nedělila jsem se s tebou snad o svoje jídlo? Myslela jsem, že ti můžeme věřit..."
Taka jen seděl a poslouchal Ziřin křik. Zdálo se to jako věčnost, ale nakonec se uklidnila. Ze zlosti se stala starostlivost. "Bolí tě jizva?" zeptala se jemně.
"Ne," odpověděl Taka. "Už ne. Občas trochu svědí, ale nic víc."
"To ráda slyším a teď pojď. Nemusíš tady žít s těmi psy. Tvoje smečka na tebe čeká."
"Ne, nevrátím se."
To Ziru očividně šokovalo a chvíli na něj jen zírala. Pak se jí na tvář vrátil vztek a znovu se rozkřičela: "Copak jsi zešílel?! Proč bys chtěl žít s těmi psy?! Vždyť jsi lev! Jak můžeš být tak hloupý! Lev potřebuje smečku!"
"Ano, já vím. Proto se vrátím do Lví říše."
"Cože? Ale já myslela, že se ti tam nelíbilo? Nebyl to snad důvod, proč jsi odešel - že ses tam cítil hrozně? A teď se chceš vrátit? Nechovali jsme se k tobě snad vždycky mile? Nepomáhali jsme ti? Co víc po nás chceš?!" Ziřiny oči plály.
"Uklidni se, Ziro." Taka lvici obešel, ale neporušil oční kontakt. "Chci po vás, po tobě, jen jedno..."
"Ale?" řekla vztekle a zvedla nos do vzduchu. "Tak co si mladý pán přeje od lvice jako jsem já?"
"Jen abys počkala," odpověděl.
"Cože?"
"Abys tu počkala se svojí smečkou."
"Počkala na co?"
"Až se stanu králem."


Jednoho dne budu králem," řekl, "a pak bude Lví říše tobě a tvé smečce otevřená. Slibuji, že pro vás přijdu!"
"Každý den tu na tebe budu čekat," řekla Zira.
Taka se zastavil a vrhl na ni podrážděný pohled.
"Každý den?" zeptal se.
"Každý den," odpověděla s úsměvem. "Každá lvice ráda počká, až si pro ni přijde její princ."
Zira se posadila a hleděla za Takou. Přála si, kéž by mohla jít s ním okamžitě, ale věděla, že musí počkat. Jenom doufala, že Taka dodrží svůj slib. Ne kvůli její smečce. Chtěla žít s Takou, ale jako tulačka ho nemohla požádat o tlapku a urozený Taka si ji, prostou tulačku, taky nemohl vzít za partnerku. Ale až bude králem, bude si moci stanovit vlastní pravidla... Musela jenom počkat.


Mufasa nemohl uvěřit svým očím, když spatřil svého bratra.
"Tako? Takže jsi se vrátil?"
"Očividně," odvětil Taka úsečně.
Mufasa se k němu chtěl rozeběhnout a obejmout ho, ale něco v Takových očích mu řeklo, že by se to Takovi nelíbilo. Místo toho k němu pomalu došel, ale zastavil se, jakmile si všiml jizvy na jeho levém oku.
"Co se ti stalo?" zeptal se starostlivě.
"Měl jsem malé potíže," odpověděl Taka.
"Vypadáš hrozně, zhubl jsi..."
"Je mi líto, ale za hranicemi není život tak jednoduchý."
"Promiň, bratře, nechtěl jsem tě urazit. Upřímně mě těší, že ses vrátil. Dělal jsem si o tebe starosti a táta s mámou taky." Mufasa se usmál.
"Jen jsem si potřeboval vyčistit hlavu," řekl Taka a zamířil ke Lví skále.
Mufasa svého mladšího bratra následoval. Byl rád, že ho zase vidí, ale na Takovi bylo něco jiného.
"Tako," zavolal. Jeho mladší bratr se ohlédl.
"Co?"
Mufasa znovu spatřil tu jizvu. Taka s ní vypadal o tolik jinak, že musel Mufasa nervózně polknout.
"Jsem rád, že tu jsi. Nic víc," řekl.


Několik dní po Takově návratu do Lví říše vstala Uru jednoho dne brzo ráno. Čekalo ji setkání s královnou jednoho ze sousedních království. Její vyslanec jí řekl, že je to důležité, ale nic víc - jen, že má přijít sama.
Když Uru dorazila, královna na ni už čekala, doprovázená další lvicí. Druhá lvice ani nevzhlédla, když je Uru pozdravila.
"Děkuji, že jsi dodržela můj požadavek, královno Uru."
"Samozřejmě. Jak vám mohu pomoci?"
"Tohle je moje jediná dcera Sarafina. Po smrti mého milovaného krále jsme všichni doufali, že zdědí naše království."
Uru pohlédla na mladší lvici, ale ta k ní stále nevzhlédla. Vypadala smutně a zahanbeně.
"Ale teď," pokračovala královna, "čeká lvíče. její mládí ji zaslepilo a zamilovala se do tuláka, který samozřejmě hned potom utekl. Opustil ji se všemi problémy. Víte, královno Uru, takové lvíče je pro naše království nepřijatelné. Nikdo z urozených rodin ji už nepřijme... Prosím vás o pomoc, abychom zachránili svobodu v našem království."
Uru polkla. "Čeho si žádáte?"
"Potřebuje urozeného partnera, než se její lvíče narodí a vy jste jediné království se dvěma syny. Váš nejmladší ještě nemá partnetku - jste naše jediná naděje. Prosím, dovolte mi ho zasnoubit s mou Sarafinou a spaste její duši."
Uru se zhluboka nadechla. Viděla, jak zoufalé lvice jsou a chtěla jim pomoci.
"Udělám, co budu moct," řekl konečně. "Nechte tu Sarafinu, aby se naše děti poznaly."


"Je to to nejlepší pro jejich království a pro naše nejspíš taky," řekla Uru jemně.
"Nemusíš mi to vysvětlovat. Ale je to Takovo rozhodnutí. Nemůžeme ho nutit," odpověděl Ahadi.
"Jistěže ne, můžeme jen doufat, že je stejně zodpovědný jako Mufasa."
Ahadi souhlasil. "Můžeme jenom počkat. Mluvil jsem s ním a nejdřív se zlobil, ale když jsem mu vysvětlil, jak důležité vztahy mezi královstvími jsou, vypadal, že ho to zaujalo. Ale možná to je proto, že ví, jaké to je být nevlastním dítětem, tak chce všem dokázat, že je pravý urozený lev..."
To Uru ranilo. "Vážně jsem se snažila, aby měl pocit, že mezi ním a Mufasou není rozdíl..." řekla tiše.
"Já vím, že ano. Tak jsem to nemyslel." Ahadi se přitulil ke své milované partnerce. "Ale on sám ví, že je..."


Taka věděl, že zasnoubení mu bude užitečné jenom k tomu, aby se mohl stát králem. Musel předstírat, že žije královským způsobem a přijímá veškeré zákony, aby mu smečka začala věřit. To byla nejdůležitější část jeho plánů na uchvácení trůnu.
Jeho otec i jeho nevlastní mtaka na něj byli velmi hrdí, když jim pověděl o svém rozhodnutí. Ale taky měl požadavek. Ode dne své svatby se už nechtěl jmenovat Taka.
Taka byl lev, který nepřijímal královské způsoby, vysvětlil svým rodičům. Zato Scar byl synem, kterého si zaslouží, slíbil.
"Chtěla jsem ti poděkovat," řekla Sarafina jemně na procházce Lví říší.
Ale Scar neodpověděl. Sarafina si povzdechla. Věděla, že k ní nic necítí, ale přála si, aby se alespoň přátelili. Ne kvůli sobě, ale kvůli svému nenarozenému lvíčeti.


I když byli Scar a Sarafina oficiálně partneři, jeho srdce patřilo jenom jeho pravé lásce. Zira na něj dle svého slibu vždy čekala u hranice, i dlouho po té, co začal žít ve Lví říši.
S každým setkáním byl jejich vztah hlubší a vážnější.
Ale zároveň, kdykoli se na něj Zira usmála, se Scar cítil nepříjemně. Neprozradil jí nic o Sarafině. I když ji nepodváděl, věděl, že Ziře by se něco takového nelíbilo a nedala by mu šanci to vysvětlit. Ale díky Sarafině měl potřebné postavení ve smečce. Něco takového mu Zira bohužel nemohla dát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 14. června 2013 v 19:17 | Reagovat

Když jsem to začala číst, neměla jsem ani ponětí, že by to mohlo být takhle dlouhé (a já blbá se nepodívala na posuvník :D), ale nakonec se mi to dost líbilo a zažrala jsem se do toho. Vzhledem k tomu, že LK moc neholduji, se mi ze začátku pletla jména, ale teď mám pocit, že jsem se je díky téhle povídce konečně lépe naučila. Ale... beztak to zase zapomenu. :-D

2 Tili Tili | Web | 15. června 2013 v 9:47 | Reagovat

Těším se na další část

3 odsouzena-k-smrti odsouzena-k-smrti | Web | 21. června 2013 v 15:35 | Reagovat

[1]: náhodou mě se to líbí a je to  dost dobré :3 :3

[2]: jo já taky :3

4 Smirkú Smirkú | E-mail | Web | 6. července 2013 v 21:01 | Reagovat

Je to strašně zvláštní pocit, číst jméno Sarafina a pořád si to nějakým způsobem spojovat se mnou, i když už jsem si zvykla na novou přezdívku. :D
Ale na druhou stranu díky tomu můžu zavzpomínat na časy, kdy jsem si zakládala svůj blog. Áchjo, já vlastně ani nevím, jestli mám brečet nad tím, co jsem to byla za haranta (i když pořád jsem :-D) a nebo se tomu smát. xD

K tomuhle ale nemám co říct. Celá já. :D

5 Lai Lai | 6. března 2014 v 20:41 | Reagovat

Obrázky jsou pěkné, ale s textem se Savu příliš nepředvedl. Je takový stereotypní, plný klišé. Jistě, Savu rozhodně není špatný vypravěč, naopak. Jen neumí příběh podat slovem.

Mimochodem... vsadím boty na to, že Savu je ve skutečnosti dívka. Takhle prostě chlapci nepíší, neuvažují ani necítí.

6 Keta Keta | Web | 6. března 2014 v 20:49 | Reagovat

[5]: Právě jsi prohrála boty, Savu je prokazatelně muž :D

7 sahuaro sahuaro | Web | 22. června 2015 v 14:36 | Reagovat

nebankovní půjčka pro cizince :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama