Květen 2012

MLP komix "The Real Story"

24. května 2012 v 10:32 | Keta
Protože tohle je blog o tom, co mám ráda :D Snažila jsem se vás uchránit sama před sebou, ale pak jsem si řekla, že přece nemám blog od toho, abych na něj nedávala to, co chci :D Ehm, takže jenom chci upozornit, že si uvědomuji, jak hodně jsem se změnila za tu dobu od založení blogu a kdyby mělo kterékoli z mých SB pocit, že už mu můj blog nic neříká, nebudu se zlobit, když se rozhodnete přestat sem chodit ;) Internet je přece jedno z nejsvobodnějších míst ve vesmíru :D

A k samotnému komixu: je příliš velký a nevejde se mi sem a už se mi nechce nutit vás do "zobrazování obrázku", nebo abyste museli na mojí stránce zakopávat o příliš velké stránky xD Tak jsem to udělala jako klikací ikonky :3 Každá vás zavede přímo na stránku s komixem. Ano, ty stránky jsou velké a dlouhé a ano, nejspíš zabere nějaký čas, než se načtou :D
Příběh pochopíte jedině, pokud znáte poníky, je mi líto, nemám chuť vysvětlovat příběh Celestiy a Luny xD I když, jak zjistíte, komix ten příběh, který známe ze seriálu, vypráví trošku jinak.
A ještě, co se týče nadpisu: nevěděla jsem, jak to pojmenovat, tak jsem se rozhodla tam nechat anglický název... Ale není to "skutečný" příběh, jen jedna z mnoha fan-teorií, takže ten nadpis neberte vážně :D

A když už píšu článek: ode dneška až do neděle tu nebudu ;) (Tak nepište moc článků, ať má pak líná Keta míň práce :D - Ehm, chci říct, na odpovědi na komentáře si budete muset počkat xD)

Překlad by me


Zasnoubený - Strana 50-60

16. května 2012 v 18:08 | Keta
Neobracím vás náhodou těmihle komixy proti svým vlastním teoriím o lásce? Meh, whatever :D

Překlad by me

Syn filozofa - Strana 230-240

13. května 2012 v 20:34 | Keta
Znáte ten pocit, kdy jste připraveni vrhnout se trápení do náruče, i když moc dobře víte, že je to trápení? ... Nenávidím ten pocit, protože bez něj by byl můj život o tolik jednodušší...

Překlad by me

A vážně musím vymýšlet název článku? :(

11. května 2012 v 17:35 | Keta |  Bla-bla-bla
Hehe, jo, očividně musím ^^; No nic, nadpisy jsou stejně k ničemu, když článek pod nimi je o ničem...
Ta čeština je divnej jazyk :D
No a když už o ní mluvím, mám na vás otázku:
Nepíše náhodou někdo z vás olympiádu z českého jazyka?
Šance, že mě tam potkáte (nebo spíš že mě tam potkáte a já budu mít dost odvahy, abych s vámi byla schopná mluvit a třeba vám i dokonce prozradit, že jsem Keta) jsou prakticky nulové :D
Teoreticky by to mohla být asi 3% ze sta xD (A neptejte se, proč zrovna tři procenta, je to jen náhodné číslo :D Nemá to nic společného s mými dvěma ďábelskými klony, které žijí na světě v přestrojení za cirkusové klauny*)
Ne, vážně, nějakým způsobem, který je mi zcela neznámý**, jsem se dostala na olympiádu z češtiny a líbí se mi pohrávat si s představou, že tam někoho z vás potkám :D

* Už jsem vám někdy říkala, jak hrozně nenávidím cirkusové klauny? Tak teď :D
** Upřímně, nedokážu ani napsat "olympiáda", aniž bych udělala nějakou chybu a musela se třikrát vrátit a přepsat to :D Prostě jak může být takový šílenec jako já, který nemá v hlavě nic jinýho než poníky a když už tak angličtinu, dobrý v češtině, je nad moje chápání :D

To byste mi nevěřili: dokážu napsat takovejhle článek jen kvůli takový hlouposti!
A jedný maličkosti, co se mi dneska přihodila xD
Přeskočím vyprávění, jak se tam naše třída dostala, jednoduše jsme dnes ve škole "hráli" takové "hry", které měly co dělat se psychologií a tak xD Hah, když to takhle píšu, zní to trochu hlouběji než to ve skutečnosti je :D Byly to takové hloupoučké hry, které měly z naší třídy udělat kolektiv, nebo zabývat se kolektivizmem v naší třidě nebo tak něco... ani si už nejsem jistá :D
No, jde o to, že ta poslední hra byla o něčem trošku jiném - jednoduše se po každém z nás chtělo, aby si vytáhl papírek, na kterému bude, podle jejich slov, "napsána naše cesta životem".
Aby bylo jasno - papírky předemnou ležely na zemi (a bylo jich docela dost, mnohem víc než kolik nás je ve třídě) a já si mohla vybrat, který chtěla, aniž bych předem věděla, co je na něm napsáno.
Přiznávám se, nedávala jsem tomu zprvu velkou váhu. Až když jsem podívala, co mám na tom papírku, došlo mi, že ať se může zdát způsob, jakým se k nám zpráva dostane, jakkoli hloupý, poslání je vždy stejně cenné. Chci říct: vesmír k nám promlouvá, klidně i tím "nejhloupějším" způsobem. "Nadpřirozeno" se očividně skrývá i v té nejpřirozenější věci xD
Končím s tím blábolením, konečně vám to prozradím: na mém papírku bylo napsáno Láska.
A ti z vás, kteří mě znají (nebo spíš znají mé teorie o všeobjímající lásce, která je základem vesmíru), vědí, jak pravdivé to sdělení je :) Nemohla to být náhoda... prostě nemohla x)

(↓ Takhle jsem po tom "objevu" zněla do konce dne :D)

Temné časy - Strana 120-130

8. května 2012 v 22:08 | Keta
Silly me, tohle jsem přeložila už během odpoledne, ale zapomněla jsem to sem dát :D

Překlad by me

Historii píší vítězové

6. května 2012 v 15:52 | Keta
Co jsem sem už dlouho nedala...? Nějakou svojí povídku xD Tak fajn, tady je takový malý příběh, který se mi zrodil v hlavě během jedné hodiny dějepisu... Suďte si to, jak chcete; je to jenom moje představivost...


"Historii píší vítězové" - Winston Churchill

Rušnou berlínskou ulicí procházelo mnoho lidí. Bylo pondělí a každý pospíchal za svými starostmi. Kupříkladu já jsem mířil do školy, protože mi bylo teprve patnáct.
Přeběhl jsem silnici a vešel do velké bílé budovy, na jejímž štítě byl vyražen zašlý nápis Základní škola.
Nechal jsem se bezděčně odtáhnout davem spolužáků do třídy a započal nový školní den tak, jak jsme měli ve zvyku: pozdravením našeho Vůdce.
Nevím, proč to děláme, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Dospělí neustále působí, jako by ho nemohli snad vychválit dostatečně, i když nikdo nikdy konkrétně neřekne, co pro nás vlastně udělal. Budiž, vládne nám. Ale to je asi stejné jako když náš pes hlídá dům, ne? Toho taky nechválíme za každičkou drobnost. A když už, tak jasně víme, za co.
Ale proč se něčím takovým zabývat? Co záleží na podobných úvahách, pozdrav Vůdci je prostě součástí našeho rituálu.
Pak začíná vyučování. Bez problému zvládám matematiku, výtvarnou výchovu i němčinu. Ale pak přichází mé neoblíbené předměty.
Prvním z těch předmětů je zeměpis. Náš učitel nám svým chraplavým hlasem vyjmenovává jednotlivé řeky Německé říše. Ani ho neposlouchám, očima bloudím po mapě, kterou nám ukazuje.
Německá říše leží na kontinentě zvaném Evropa. Nikdy jsem tak docela nepochopil, proč se někdo obtěžoval to jméno vymýšlet. Německá říše, která pokrývá celý svět, má centrum s názvem Evropa? Stejně se nikdo neobtěžuje poznat rozdíl, když pokračuje na východ Německé říše a vstoupí na kontinent Asie. Všechno to je přece stále Německá říše! Není důvod svět rozdělovat na menší části.
Když mám zeměpis konečně za sebou, přichází ten druhý neoblíbený předmět - dějepis. Na dějepise mám rád nejspíš jen naši učitelku. Líbí se mi její hlas.